Na české scéně vzniká nové nezávislé divadelní uskupení BRÉMY. Skupina, kterou tvoří dramaturgové a režiséři Boris Jedinák, Marta Ljubková a Emil Rothermel a herečka Renata Prokopová, se odlišuje už samotným složením: většina jejích členů nejsou herci. BRÉMY vědomě bourají hranice mezi činohrou a autorským, kolektivním divadlem a zkoumají, co se stane, když se lidé z režijně-dramaturgického zázemí sami postaví na scénu. Vytvářejí tak laboratoř, kde se osobní zodpovědnost, přátelství a odvaha mění v nový divadelní jazyk.
Boris Jedinák
Dramaturg, režisér, performer, příležitostný moderátor a mystifikátor. Od ledna 2025 součástí programového vedení vršovické kulturní křižovatce Vzlet.
Speciální dovednost: kdykoli dokáže nasadit neproniknutelný poker face.
Borisům příběh, jak jsme se dali dohromady:
Nikoho z nás nenapadlo, že ze zkoušení Špionů vykrystalizuje nová tvůrčí skupina. Vybavuju si, že na samotném počátku stál vlastně takový teeanage sen, který jsme s Emilem sdíleli – zahrát si ve špionážním filmu. Jelikož nás ale nikdo do žádného neobsadil, rozhodli jsme se vytvořit si vlastní špionážní inscenaci.
K ní jsme přizvali Martu a Renatu, protože jsme si jednoduše nedovedli představit lepší špionky než právě je. Byla to pro všechny z nás první zkušenost v této sestavě. Zbavování se studu a zábran bylo postupné a často ostýchavé – obnášelo třeba i long-duration improvizaci na téma „hledání odposlechů v hotelovém apartmánu“, po které jsme si s Emilem chvíli nebyli jistí, jestli s námi ještě bude chtít Marta s Renatou zkoušet.
Jenže někdy během toho se stala věc, kterou nikdo z nás nečekal. Nejen, že autocenzura odpadla, ale nad to jsme v našem týmu objevili silnou a velmi vzácnou chemii, založenou na vzájemném smyslu pro humor, chuti se vzájemně překvapovat a odvaze sdílet i velmi osobní témata.
Paralelně se zkoušením se nám začaly vyjevovat další témata a divadelní výzvy, do kterých bychom se chtěli pustit. A tak vznikly BRÉMY. Jsou hodně vzácným místem v divadle i v životě.
Renata Prokopová
Jediná herečka v naší skupiny. Hrdá Valaška. Zároveň produkční, amatérská květinářka, příležitostná módní návrhářka, matka dvou synů, duchem i tělem sportovkyně.
Speciální dovednost: Mistrně ovládá kadeřnické nůžky.
Renaty příběh, jak jsme se dali dohromady:
Jednou mi zvonil telefon – cizí číslo a v něm se ozvalo: „Dobrý den, tady Boris Jedinák….“ Chvilku něco říkal a pak se mě zeptal, co dělám za rok září… byl říjen… já neztratila tvář, chvilku jsem šustila diářem, zamručela a řekla, „Hmmm, to by asi šlo…“ . Od té doby se hodně změnilo. Nejen, že si s Borisem už tykáme, ale našla jsem přátelé – Borise, Emila a Martu!
Zdánlivě absolutně nesourodá skupina je na sebe napojena tak, že si mnozí myslí, že se známe léta. A tím, jak jsme se napojili na sebe, tak jsme měli štěstí nabalit na sebe další a další lidi, kteří si zvykli, že občas je těžké se dostat ke slovu nebo vlomit mezi nás, ale z nějakého záhadného důvodu s námi chtějí být, a to je hodně hezké.
A i když se občas stane, že nás zavalí povinnosti odjinud, stačí nám chvilka, a to co nás spojilo, tedy naprosto výjimečná společná chemie a humor, je zpět a vím, že tady s nimi je mi dobře a chci, ať to trvá nekonečně. Takové spojení považuju za zázrak!
Emil Rothermel
Režisér, dramaturg, dabér, muzikant, zkrátka muž mnoha tváří, jehož rodištěm je město Brémy. Člen kapely Severní nástupiště, kde hraje na kontrabas a valchu.
Speciální dovednost: Po láhvi vína se dokáže proměnit v Albrechta z Valdštejna.
Emilův příběh, jak jsme se dali dohromady:
Pamatuju si, jak jsme s Borisem po nějaké premiéře seděli v hospodě a najednou nám přišlo skvělé dělat spolu inscenace o špionech. To, že se to skutečně stalo a že jsme na tom pracovali společně s Martou a Renatou, mě dodnes nepřestává překvapovat.
Práce v Brémách je pro mě kreativně strašně zábavná. Neustále se přinášejí nové nápady, všichni mají velmi silné názory a společně se pak snažíme najít to nejlepší možné řešení.
Těším se na další projekty. Je to skvělý pocit, když má člověk partu a všichni se ze všech sil snaží posunout společnou věc dopředu.
Marta Ljubková
Dramaturgyně, pedagožka, literární kritička, matka dvou synů, vášnivá řidička a tanečnice. Kromě BREM ji nyní můžete navštívit v Dejvickém divadle, kde působí jako šéfdramaturgyně.
Speciální dovednost: Ručně vyšívá nápisy na trička, košile i halenka.
Marty příběh, jak jsme se dali dohromady:
Nikdy jsem neměla „vlastní“ skupinu, i když sama sebe považuju za hodně týmového hráče. Pak mi zavolal Boris, nebo Emil, přesně si to už nepamatuju, jestli bych s nima nechtěla dělat inscenaci a taky v ní hrát. Pak jsme se tak plácali po Praze po různých zkušebnách a nějak mě to znervózňovalo.
No a pak se mi z gruntu proměnil můj osobní život, což v danou chvíli bylo hrozně důležitý, protože jsem se naráz hodně proměnila (nebo začala se měnit) i já. Načež jsme s Borisem, Renatou a Emilem odjeli do Olomouce na residenci jako úplně rozstřelená skupinka lidí, kteří vůbec nevědí, co od sebe čekat. A nevím, jestli to bylo tím létem, Moravou, nonstop společnou existencí, bachatou nebo nervama z toho, že je prostě potřeba „něco udělat“ — Prahy jsme se vraceli jako opravdová skupina.
Za ten týden se staly věci, který leckdo neprožije za celej život… Brémy se zrodily z euforie ze společnýho bytí a ze společný tvorby, alespoň tak to vnímám já. Obojím mě naplňujou pořád a přeju si, abychom neztratili odvahu zkoušet dál.
